neděle 10. března 2013

Lazy Days

   Přišel jsem na to, že jen těžko se najde lepší den na psaní, než neděle – už podle jasného hanáckého původu tohoto slova, které původně znělo nedělé, prostě nemám nic na práci! A tak po zhlédnutí série politických debat, při kterých mne hřeje u srdce zdánlivý pocit, že se tím vlastně připravuji do školy, nastává až neskutečně dlouhé nedělní odpoledne, na jehož konci stojí tento článek a rozčarování, že ten víkend nějak utekl...
   Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěl psát! Takže z hor jsme se oba vrátili živí a zdraví a takovou poslední tečkou za prázdninovými dny byl můj výlet do Prahy. Opět do Lucerny, opět na České Lvy... jenže tentokrát na slavnostní předávací večer! Nemá cenu se tu nějak více rozepisovat o tom, jaké to bylo, protože takový nástin jste dostali už minule. Takže zařazuji jen pár odlišností – tou první bylo, že byla zavřená celá pasáž, protože pozvaných hostů bylo okolo patnácti set. To ale znamenalo, že bylo všude plno, všichni se tlačili a docházelo k humorným situacím. Takovou, která se mé zlomyslné půlce moc líbila, byla třeba klasická scénka, kdy se nějaký člověk bezmála dvacet minut dere přes desítky lidí, aby se dostal k rautu a tam zjistí, že na něj zbyly pouze jáhlové karbanátky... V jeho očích se mísil neskutečný smutek s absolutní zlostí. V Lucerna Music Baru nám mezitím hráli Eddie Stoilow, kterým to moc šlo, což se nedá říct o partičce lidí okolo filmu Ve Stínu – ti v půl šesté ráno nedokázali jít už vůbec nikam, ani domů. Ale i tak jim gratuluji! Přijde mi to jako jeden z nejlepších filmů, co kdy v Česku vznikly.
   Po této špičkové akci už jsme ovšem s Aničkou vklouzli plně do studia a dáváme tomu vše! Já jsem třeba obětoval půlku stolu, ze kterého jsem odstranil vše zbytečné a naskládal jsem si všechny odborné knihy hezky vedle sebe. Pro rodiče to má jistý psychologický efekt a neztrácí optimismus, že to bude tento semestr lepší, než minule. Zato Anička je v tomhle velmi pilná a dokonce ty knihy i čte, za což má můj dlouhotrvající obdiv! Já se nedokážu poslední dobou prokousat ani přes článek v Reflexu :-)
   No a aby to Aničce myslelo za nás oba, tak začala pronikat do tajů zdravé výživy a snídá Müsli směs malého Einsteina! Dnes je ale neděle, tak si dopřála i jahody a borůvky. V posledních dnech to totiž vypadalo, že už pomalu končí doba, kdy se tyhle pochutiny musí shánět u dvanácti měsíčků, tak nám nezbývá než doufat, že to tak vydrží!
   Mimochodem když jsme u těch snídaní, tak můžu jen doporučit Breakfast Martini, které jsem zatím nesnídal, ale rozhodně není od věci si na něj skočit po večeři do našeho oblíbeného brněnského podniku Runway, který je v suterénu Restaurantu Pavillon v bývalé Zemanově kavárně. Pro neznalé jen doplním, že se nemusí bát, neboť v Martini koktejlech je obvykle větší než malé množství Ginu a třeba zrovna v Breakfast Martini není Martini ani trocha.

                                Jakub     










středa 27. února 2013

Za hvězdy bez válek!


Poslední dobou jsme to měli s Aničkou trochu rozlítaný, teda rozježděný. Ale vzhledem k tomu, že jednou budeme neskutečně úspěšní a budeme šéfovat Evropské Unii, musíme si zvykat i na ,,výjezdní zasedání” a proto jsme se rozhodli napsat výjezdní příspěvek. Nejprve odjela ona na hory, následně začal semestr a teď jsem na horách já!
Takže popořádku – Anička se vydala se skupinou přátel na Špičák na Šumavě, měla se tam krásně a počasí jí špičkově vyšlo. K tomu začátku dalšího semestru můžu hrdě prohlásit, že i přes celkem divokou jízdu jsem i já postoupil opět o kousek dál a jsem v jarním semestru! Nezbývá nám, než doufat, že to bude několik měsíců nabitých úžasně poutavou látkou, ze které si toho odneseme mnoho zajímavého. :-) Samozřejmě tomu něvěříme, ale chceme si zachovat aspoň špetku optimismu! Bohužel sotva, co začalo vyučování už to opět flákám a musel jsem se jet odreagovat na hory, takže nezbývalo, než sbalit zavazadlo, lyže a vzhůru do jižního rakouska na Nassfeld brázdit sněžné pláně.
Ale přece jen se nejspíš všichni shodneme, že sněhu už stačilo. Já s Aničkou netrpělivě vyhlížíme jaro a proto jsou dnešní fotky zachycené u zelené zdi. Pokud byste chtěli hledat nějakou další analogii, tak vězte, že i když Hvězdné války přímo milujeme, hodláme využít všechnu naši slávu nabranou díky tomuto blogu ve prospěch světového míru. No a abychom šli s dobou a byli ještě slavnější, můžete nás sledovat i na Instagramu! Aničku najdete pod jménem Snehulakova a moji maličkost pod jménem despo_91.

Zelený mír pro všechny přeje

Jakub



pondělí 4. února 2013

Český Lev 2012

   Dnes to bude čistě na mě, protože zatímco Anička strávila víkend v teple domova, já vyrazil do prahy na nominační večer Českých Lvů 2012, který se konal v sobotu v kině Lucerna. Vzhledem k tomu, že jsem v pátek večer vyrazil jen tak sám na jedno pivo a omylem se to protáhlo do ranních hodin, bylo balení obleku značně hektické a až cestou do prahy jsem si začal říkat, že by možná nebylo od věci to do toho vaku naskládat nějak slušněji... Moje nálada se ovšem rapidně zlepšila, jakmile jsem zjistil, že můj kamarád, se kterým jsme na ty Lvy šli, zapomněl pásek, neměl ponožky a košili vypral pomocí deodorantu ve spreji zatímco já měl všechno! Tak jsme si dali cigárko, zjistili jsme, že na metro už to nestíháme, zavolali jsme si vůz a dali si další cigárko. Jakékoliv pověry o pražských taxislužbách se před Lucernou zázračně rozplynuly - to, co by mě v Brně stálo asi tak pět stovek, pokud bych narazil na poctivého řidiče, v Praze vyřešilo 152kč.
   Konečně jsme se dopracovali až do místa konání! Vzhledem k tomu, že se ve stejný večer pořádal i Ples v opeře (o kterém jste se toho jistě dočetli až dost od ostatních blogerů, kteří se tam záhadně dostali), překvapila mě účast primátora Prahy, se kterým jsme se tlačili na schodech. Mé ostré lokty mu ovšem nekompromisně ukázaly, že nějaký gynekolog nemá ve frontě na šatnu jakoukoliv šanci. Těchto situací tam posléze bylo bezpočet a bylo všem jedno, jestli jste Ivan Trojan nebo Standa Závora... Tím ovšem příznačný filmový boj o místa skončil a po vypnutí všech televizních kamer už byli všichni vlídní a milí. Existovaly výjimky v podobě jakési paní redaktorky z TV Barrandov, jejíž obličej bych se nebál označit termínem ,,klabonosý" (podobnost s koněm byla až neuvěřitelná) a na kterou byli všichni alergičtí, neboť je vyrušovala od alkoholu, jídla a cigaret jen proto, že chtěla vědět jestli jsou rádi, že mají nominaci...
   Tím jsem v podstatě nastínil celý další zbytek večera! Všichni jedli, pili a kouřili. Víno, pivo a Jameson byly zadarmo v libovolném množství. Jídlo ušlo, neboť vzhledem k veganskému životnímu stylu Petra Vachlera bylo vše vegetariánské. Já proti tomu v zásadě nic nemám a třeba Pavel Maurer si metr ode mě vyloženě pochvaloval Kuskus, ale přece jen kousky mrkve a brokolice v aspiku jen těžko nahradí tlačenku. Jinak to bylo ale moc fajn a těším se na 2.3., kdy jedu tentokrát na slavnostní předávací večer.

P.S.: Fotky jsou tentokrát celkem nedokonalé, protože focení přišlo na řadu až kolem čtvrté ráno cestou domů. O to větší perlu vidíte, protože asi půl hodiny před tímto focením se dostala fixa do rukou Varhana Orchestroviče Bauera, který jí pomaloval celou stěnu, která do té doby působila celkem stroze.

P.P.S.: Zítra nafotíme další příspěvek, takže se můžete opět těšit na tu lepší půlku naší dvojice :-)

Jakub


pohled na scénu ze sedadel

zdravím fanoušky!!

za mnou si povšimněte umělecky vylepšené stěny

skupinová fotka mě (uprostřed), mých přátel a cizích lidí


úterý 29. ledna 2013

Zářné zítřky bez včerejších stínů...

   Uznáváme, že napsat dva příspěvky za měsíc opravdu není moc. V únoru chceme zvládnout aspoň tři... I když věci se mají tak - studijní volno je asi stejná hloupost jako mateřská dovolená. Ale co, už to máme za sebou a teď půl roku budeme řešit co je v televizi, kde vzít peníze na pravidelnou ob-denní návštěvu restauračních zařízení a jak ostatním vysvětlit, že to, že celé dny ležíme doma místo na přednáškách neznamená, že je školy málo a my určitě máme čas na úklid bytu! Školy je naopak tolik, že nás radši posílají domů, abychom studovali kvanta literatury na další zkouškové období v klidném prostředí. Ve výsledku to znamená, že já přečtu poslední dvě čísla Forbesu, která jsem ze schránky strčil rovnou do knihovny a Anička začala číst Vítězný Oblouk od E.M. Remarqua. 
   Co se týče ostatního programu, je nutno zmínit plesovou sezónu, která mne donutila si koupit nový oblek, abych měl v čem jet na nominační večer Českých Lvů 2.2. do Prahy a Anička zakoupila nové báječné šaty, aby je mohla nosit ,,jen tak", protože tak to je přece nejlepší! Teprve 10cm sněhu přinutilo slečnu modelku k razantnímu kroku a nahradila pouzdrovou sukni džíny... Což dost dobře nechápu, neboť v podobných teplotách jaké panovaly poslední dny běžně nosím pod kalhoty i podvlíkačky. Při představě sukně a silonek si možná půjdu uvařit čaj s rumem místo Coly vedle mě. To ostatně vůbec není špatný nápad a proto se s Vámi loučíme a já si jdu užít večer. 

 Jakub       

V únoru si nás nalaďte častěji - bude proč!













pondělí 7. ledna 2013

Študáci a modelky - ti tvrdej chleba maj

   Dnes byl jiný den. Mě byla venku hrozivá zima, ale Aničce ne, takže jsme šli na oběd a pak do parku, kde jsem poprvé na tomhle blogu fotil já. Řeknu vám, že modelky to mají vážně těžký... Já se třeba nefotím vůbec, protože neznám nic horšího, než se tvářit do objektivu - výsledky jsou vždycky horší, než jsem si myslel, že vypadám. A teď kdo má pravdu? Zrcadlo nebo foťák? Oba očividně ne...
   No, ale zpět k tomu dnešnímu focení! Takže zatímco mě mrzly prsty na spoušti a klepal jsem se jako ratlík - proto jsou některé fotky lehce máznuté (za to se omlouvám), Anička si sundávala svršky, aby se pochlubila růžovým svetrem! Jedna rada fotografům – nikdy se nepokoušejte štípnout modelku do tváře, aby chytla trochu zdravé barvy při těch nízkých teplotách, byla by to poslední zdravá věc, kterou uvidíte.
   Poslední týdny jsou pro nás ve znamení tvrdé práce studentů vysoké školy. Dlouhé hodiny jen sedíme doma či v knihovně a za doprovodu pronikavého pohledu z okna se duševně připravujeme na ten stav totálního zoufalství, že přes všechnu snahu zapamatovat si co nejvíc z látky, která je pro nás novinkou, nám po jedné noci s knihou ten vyučující bezostyšně udělil červené políčko. Asi si na nás zasedl... Ale proč, když ho vidíme v lednu u zkoušky poprvé?! Toto je spíš případ mě než Aničky, abych se přiznal :-)  Takže studenti - jděte se podívat na svého vyučujícího aspoň na první přednášku.

Jakub

Dnešní výsledek:









Ten svetr je určitě vypraný v Perwollu! ...Ne, ten je nový.

Longines - simply elegant

pondělí 31. prosince 2012

Stay cool


   Další rok utekl a my jsme stihli tři články... No tak snad toho příští rok uděláme víc! Někdo si užívá večírků ve městě (Anička) a někdo to dneska oslaví při lyžování (Jakub), ale přátelé, kdo pije pravidelně, toho žádný Špindl nebo Brno nemůže zaskočit. Na Silvestra má člověk jenom dvě možnosti – buď bude bilancovat, jaký byl rok minulý, nebo si dávat předsevzetí na rok příští, ale dělat, jakože se nic neděje v podstatě nejde, což mi trochu vadí, protože já bych to dělal rád.
U nás ve Špindlerově Mlýně bouchají bublinky už od rána, jakože aby se to do večera správně natrénovalo! Jenomže když se člověk přetrénuje, tak to taky klidně večer prospí a jeho zážitky z oslav konce roku se smrsknou pouze na dobu, kdy bylo světlo a i tak mu to jaksi nevadí, že v tom hlavním čase kolem půlnoci to prošvihl. Taky proč by se měl cítit ochuzen?! Nic jako spasitel nebo kometa o půlnoci nepřichází a tak se nám silvestrovský večírek smrsknul na legální pařbu všech a všude, takže když si to někdo oslaví už ráno tak, že večer není schopen nastoupit, tak si prostě udělal silvestra v Šanghajském čase a má nový rok o pár hodin dřív. Problém u mnoha lidí je ale spíš v tom, že si to nedokážou takhle odůvodnit a pak jsou vyloučeni z kolektivu, protože se ožrali v nesprávnou chvíli.
Další trable může nastat, když máte na oslavě jedince, kteří milují prskavky, oheň a sirky a vůbec tyhlety věci a jeden večer v roce mají povoleno popustit uzdu své vášni! Tyto osobnosti vybičovány silou okamžiku a množstvím kaviárových jednohubek se šampaňským se začnou chystat na připravovanou světelenou show v jejich režii už začátkem večera! Proto pozor na indikátory chystaného překvapení jako jsou sběr tlustých zelených lahví, ztráta více jak dvou zapalovačů za večer a stále častější mizení podezdřelé osoby z místnosti!! Když už náhodou dojde k domácímu ohňostroji, protože vábení švědských stolů s jedenácti druhy jednohubek bylo silnější, než péče o kamaráda závislého na pyrotechnice, pak je vaší povinností zkontrolovat, že tlustá zelená láhev je dobře zahrabaná do sněhu, že nesměřuje na vás nebo na dům nebo na auto, že je odpalovací technik schopen poznat okamžik, kdy dát pryč zapalovač a že všichni ví o tom, že na rachejtli se nesahá dřív, než odpálí inzerovaných deset střel...
Přátelé je to na Vás! Poslední večer v roce je prostě potřeba zachraňovat svět a nikdo lepší se na tuhle práci nenajde... Víme, že je to problematické, ale když je někdo prostě jednička, tak má málo času na péči jen o sebe. Sami moc dobře víme, jaké to je. Proto přejeme mnoho štěstí a hezký Nový rok. A děvčata – jak by řekla Anička – be classy!
Jakub




čtvrtek 27. prosince 2012

Blue reindeer


     Člověk je ochoten přežít zimu, protože mu podvědomě připadá, že to patří k Vánočním svátkům a bez bílých Vánoc by ho sžíral pocit nepovedené atmosféry. Jenže ty tři dny v roce, na které se většina národa těší, nějak rychle utekly, ale ty rukavice a zimní bundy a vůbec všechny protivné věci musíme nosit dál! Naštěstí se dají najít vyjímky v podobě přehlídky Aniččiných svetrů, kdy se pokaždé těším, co bude mít příště na sobě. Kdykoliv se potkáme, vylepší mi náladu, která utrpěla těžkou ránu tím, že se na dárky pod stromečkem těším už od narozenin a najednou je tu zase prázdno a celý rok přede mnou!
     Ve chvílích, kdy z okna vidím bílou ulici (což moc nebývá, protože se z okna skoro vůbec nedívám), mám chuť natočit černobílý noirový film. A úplně nejlepší by bylo, kdyby obrazovost úplně utlačila děj, takže by lidé odcházeli z kina s tím, že vlastně neví, o čem to bylo, ale že to bylo moc krásný! Požaduji hlavně scénu, kdy v noci stojí před vchodem do starého domu dva pánové v kabátech a hrozně na ně prší a pak bude následovat prostřih do úplně temné výslechové místnosti a jediné světýlko, bude hořící cigareta, která osvětluje obličej detektivovi. Toho ale stejně neuvidíme dokonale, protože by mu tvář zahaloval hustý kouř. Takhle prostě musí začínat můj film!
Dnes to bylo o podivném začátku mého filmu a smutném konci Vánoc, ale pevně věřím, že se to díky fotkám povede napravit - enjoy!

                                                                                               Jakub

.
. 
.
.