středa 27. února 2013

Za hvězdy bez válek!


Poslední dobou jsme to měli s Aničkou trochu rozlítaný, teda rozježděný. Ale vzhledem k tomu, že jednou budeme neskutečně úspěšní a budeme šéfovat Evropské Unii, musíme si zvykat i na ,,výjezdní zasedání” a proto jsme se rozhodli napsat výjezdní příspěvek. Nejprve odjela ona na hory, následně začal semestr a teď jsem na horách já!
Takže popořádku – Anička se vydala se skupinou přátel na Špičák na Šumavě, měla se tam krásně a počasí jí špičkově vyšlo. K tomu začátku dalšího semestru můžu hrdě prohlásit, že i přes celkem divokou jízdu jsem i já postoupil opět o kousek dál a jsem v jarním semestru! Nezbývá nám, než doufat, že to bude několik měsíců nabitých úžasně poutavou látkou, ze které si toho odneseme mnoho zajímavého. :-) Samozřejmě tomu něvěříme, ale chceme si zachovat aspoň špetku optimismu! Bohužel sotva, co začalo vyučování už to opět flákám a musel jsem se jet odreagovat na hory, takže nezbývalo, než sbalit zavazadlo, lyže a vzhůru do jižního rakouska na Nassfeld brázdit sněžné pláně.
Ale přece jen se nejspíš všichni shodneme, že sněhu už stačilo. Já s Aničkou netrpělivě vyhlížíme jaro a proto jsou dnešní fotky zachycené u zelené zdi. Pokud byste chtěli hledat nějakou další analogii, tak vězte, že i když Hvězdné války přímo milujeme, hodláme využít všechnu naši slávu nabranou díky tomuto blogu ve prospěch světového míru. No a abychom šli s dobou a byli ještě slavnější, můžete nás sledovat i na Instagramu! Aničku najdete pod jménem Snehulakova a moji maličkost pod jménem despo_91.

Zelený mír pro všechny přeje

Jakub



pondělí 4. února 2013

Český Lev 2012

   Dnes to bude čistě na mě, protože zatímco Anička strávila víkend v teple domova, já vyrazil do prahy na nominační večer Českých Lvů 2012, který se konal v sobotu v kině Lucerna. Vzhledem k tomu, že jsem v pátek večer vyrazil jen tak sám na jedno pivo a omylem se to protáhlo do ranních hodin, bylo balení obleku značně hektické a až cestou do prahy jsem si začal říkat, že by možná nebylo od věci to do toho vaku naskládat nějak slušněji... Moje nálada se ovšem rapidně zlepšila, jakmile jsem zjistil, že můj kamarád, se kterým jsme na ty Lvy šli, zapomněl pásek, neměl ponožky a košili vypral pomocí deodorantu ve spreji zatímco já měl všechno! Tak jsme si dali cigárko, zjistili jsme, že na metro už to nestíháme, zavolali jsme si vůz a dali si další cigárko. Jakékoliv pověry o pražských taxislužbách se před Lucernou zázračně rozplynuly - to, co by mě v Brně stálo asi tak pět stovek, pokud bych narazil na poctivého řidiče, v Praze vyřešilo 152kč.
   Konečně jsme se dopracovali až do místa konání! Vzhledem k tomu, že se ve stejný večer pořádal i Ples v opeře (o kterém jste se toho jistě dočetli až dost od ostatních blogerů, kteří se tam záhadně dostali), překvapila mě účast primátora Prahy, se kterým jsme se tlačili na schodech. Mé ostré lokty mu ovšem nekompromisně ukázaly, že nějaký gynekolog nemá ve frontě na šatnu jakoukoliv šanci. Těchto situací tam posléze bylo bezpočet a bylo všem jedno, jestli jste Ivan Trojan nebo Standa Závora... Tím ovšem příznačný filmový boj o místa skončil a po vypnutí všech televizních kamer už byli všichni vlídní a milí. Existovaly výjimky v podobě jakési paní redaktorky z TV Barrandov, jejíž obličej bych se nebál označit termínem ,,klabonosý" (podobnost s koněm byla až neuvěřitelná) a na kterou byli všichni alergičtí, neboť je vyrušovala od alkoholu, jídla a cigaret jen proto, že chtěla vědět jestli jsou rádi, že mají nominaci...
   Tím jsem v podstatě nastínil celý další zbytek večera! Všichni jedli, pili a kouřili. Víno, pivo a Jameson byly zadarmo v libovolném množství. Jídlo ušlo, neboť vzhledem k veganskému životnímu stylu Petra Vachlera bylo vše vegetariánské. Já proti tomu v zásadě nic nemám a třeba Pavel Maurer si metr ode mě vyloženě pochvaloval Kuskus, ale přece jen kousky mrkve a brokolice v aspiku jen těžko nahradí tlačenku. Jinak to bylo ale moc fajn a těším se na 2.3., kdy jedu tentokrát na slavnostní předávací večer.

P.S.: Fotky jsou tentokrát celkem nedokonalé, protože focení přišlo na řadu až kolem čtvrté ráno cestou domů. O to větší perlu vidíte, protože asi půl hodiny před tímto focením se dostala fixa do rukou Varhana Orchestroviče Bauera, který jí pomaloval celou stěnu, která do té doby působila celkem stroze.

P.P.S.: Zítra nafotíme další příspěvek, takže se můžete opět těšit na tu lepší půlku naší dvojice :-)

Jakub


pohled na scénu ze sedadel

zdravím fanoušky!!

za mnou si povšimněte umělecky vylepšené stěny

skupinová fotka mě (uprostřed), mých přátel a cizích lidí